Svatební agentura Ty&Já

Svatební agentura Ty&Já
Facebookový profil

Pocitovníček ženicha, den 6

Publikováno 6. 8. 2016, 06.18 h

Jako malej kluk jsem vždycky snil o tom, že budu, stejně jako moje teta, pošťákem. Fascinovala mě vždycky její černá brašna a to, že v ní měla vždycky čerstvé noviny. Už jako klučina jsem totiž hltal Sport, jenže v naší vesnici vždycky byly k dostání jen dva, a to víte, jako školák jsem se pro ně nedostal a o prázdninách jsem chodíval do trafiky zase moc pozdě.

Pak teta pošťačkou být přestala a já se přeorientoval, že až budu dospělý, tak se stanu autobusákem. Naprosto mě uhranula ta plechová krabička, z které vyjížděly řidiči jízdenky. Člověk by si zkrátka měl jít za svými sny, jinak se mu totiž nikdy nesplní.

Pravda, nestal jsem se pošťákem, natož řidičem autobusu. Nikdy jsem nesnil ani o tom, že vás tu budu dennodenně zásobovat pocitovníčkem. Dnešní blog ale nepíšu o snech náhodou. Naopak, do poslední chvíle musíte věřit v to, že se vám aspoň jeden někdy v životě vyplní a věřte, že to má svůj smysl.

S mojí snoubenkou mě dala dohromady kolegyně z práce. Náhodou jsem jí totiž vezl domů, když pršelo a ona neměla auto. Nikdy nezapomenu na první sms, co jsem mé partnerce poslal. Bylo to v hypermarketu u rohlíků, zrovna, když jsem si dodával odvahy, abych jí přes textovku pozval na kávu, vrazila do mě s košem na kolečkách důchodkyně lačnící po čerstvém pečivu.

V té chvíli jsem měl pocit, že mám zlomená minimálně čtyři žebra. S odstupem několika měsíců si dovolím ale tvrdit jedno, i kdyby mi ta penzistka zlámala žebra všechna, klidně jí zaplatím celý nákup a ještě jí ho odvezu a vynesu klidně až do posledního patra po schodech, protože vlastně i díky ní jsem v úleku z nečekaného nárazu tu textovku tehdy opravdu odeslal.

Od té doby se mi plní sen, sen životní. Mám totiž vedle sebe tu, kterou si chci vzít, zplodit syna a zasadit strom… Takhle nějak se to přece říká nebo ne?

Váš Karel